"Vlaková kalamita" aneb stále žiju

29. října 2017 v 20:20 | Scmon |  Má každodennost
Po další odmlce, jsem se rozhodla, že zase něco napíšu. Bude to takové plkání o tom, co momentálně prožívám, ale snad Vám to nebude vadit. Slibuji, že jakmile se v mém nabitém čase najde volné místo, objeví se tu zase něco z historie.
Na napsání tohoto "článku" jsem si našla čas právě ve vlaku, který měl zpoždění (dneska měli zpoždění úplně všechny). Takže ho vlastně píšu právě teď, i když Vy si ho přečtete nejspíš až dorazím na kolej, Bůh ví, v kolik to bude přesně. Jak se, tak dívám kolem sebe, hodně lidí je už značně nervózních, pokukují po hodinkách po mobilech, stále si s někým telefonují nebo dopisují. I já si dopisuji a to právě s Calime, která mi vlastně poradila, že bych se měla pokusit něco sesmolit :D. A tak tedy smolím 😊

Můj vlak má zatím půlhodinové zpoždění, právě stojíme ve stanici. Takže se nacházím v půlce cesty na kolej… Čekáme až nás pustí dál… Aááá konečně jsme se rozjeli, ale jedeme vyhlídkovou jízdou a vypadá to…néééééééééé stojíme. Odstavili nás jen z hlavního nádraží k výhybce, kde stojí další vlaky, cestující z vedlejšího vlaku nám mávají :D :D . Kupodivu i mi jim máváme nazpátek. Jaké to radostné shledání a pocit, že v tom nejsme sami, kdo tu musí trčet. Vím, že se to nemá, ale pomalu začínám poslouchat rozhovory ostatních (sundala jsem si totiž sluchátka, která normálně mívám po celou dobu cesty). Jsou to všechno dost podobné rozhovory: "No mi tu taky trčíme." "Já fakt nevím v kolik dorazím." "Takže u vás nejde elektřina." "Ahoj, mami/tati/Petře/Šimone/Jano/ stojíme někde mezi… počkej nevíte někdo, kde to jsme… no to je jedno, až přijedeme do další stanice přijedeš mi prosím naproti." atp. Postupně se tu probourává bariéra, a začínáme si povídat. Naproti mně sedí dvě děvčata a přes uličku dva kluci. Z holkama se dáváme po chvilce do řeči, takové to odkud, kam jedeme, jestli pospícháme nebo ne. Kluci se zase učí na zítřejší zkoušku z fyziky. A po další půhodince vytahují piškoty, které nám nabízejí k snědku.

Je zajímavé, jak takováto situace dokáže dát dohromady lidi dohromady. Za normální situace bychom si ani jeden druhého v podstatě nevšimli a nebavili se, jelikož každý z nás má jiné zájmy a vůbec nemáme nic společného, až právě na tuto chvíli, kdy jsme se ocitli na stejném místě ve stejný čas a prožíváme stejnou chvíli. V podstatě se nejspíš nikdy už v životě neuvidíme, a přesto se loučíme jako dobří známí a přejeme si navzájem šťastnou cestu k dalšímu cestování k našim cílovým stanovištím.

Nakonec po 5 hodinách cestování jsem se dostala na kolej. Teď už sedím v teple, mám čaj a pojídám chlebíčky, které jsem dneska dostala jako výslužku k večeři. Čekám až přijede spolubydlící a snad půjdeme někam na panáka, protože to dnešní cestování si zaslouží zapít. A taky proto, že mi zítra ráno odpadá první přednáška, jelikož se vyučující kvůli problémům, které vznikly na trati nemůže zítra dostavit včas na výuku. :D :D

Doufám, že nikdo z Vás dneska nikam nemusel a pokud ano, že jste se v rámci možností dostali kam jste chtěli v čas.
Mějte se PAPA


PS: Dostala jsem takový nápad. Pokud by Vás něco o mě zajímalo, napište mi na mail yeogsa@seznam.cz a já bych se pokusila pokud bude v mojí síle a schopnostech na Vaše dotazy odpovědět v rámci článku, který by prozradil něco více o mé maličkosti. Článek by mohl vyjít na začátku prosince, takže na případné posílání otázek by byl čas do poloviny listopadu. Pokud by jste ovšem měli zájem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Calime Calime | E-mail | Web | 29. října 2017 v 20:27 | Reagovat

Aaaa, ty se takhle podbízíš jo? Ale rozhodně se na ten článek těším!
Co říct k vlakovému dobrodružství? Měla jsem ho z první ruky :D  :D

2 scmon scmon | E-mail | Web | 29. října 2017 v 20:30 | Reagovat

[1]: No zkouším to :-D  :-D snad z toho něco bude :) ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama